Život VE a SE smečkou

(leden 2009)

 

Události posledních dní a týdnů mě přinutily hluboce se zamyslet a zkusit napsat článek o chování smečky kerníků. Předem podotýkám, že vycházím pouze z vlastních zkušeností a že níže uvedené věci nemůžete brát jako DOGMA, ale byla bych ráda, kdyby vás přiměli k zamyšlení a případně změně způsobu myšlení - zvlášť, pokud chcete mít víc psů.

 

Na začátku musíme vyjít z toho, že pes, ač je přítel člověka, tak uznává zákony smečky. Potřebuje vůdce "Alfa samce/samici" (pro zjednodušení budu psát jen Alfa) a z toho vlastně pramení celé soužití se psy, pochopení jejich logiky a chování.

 

Nejdřív vám připomenu jak to bylo, když jsem si přivezla domů ke Kenie ještě Kameiku. Kenie byly v té době dva roky, měla svůj zažitý pořádek a klid a malé neposedné štěně brala jako vetřelce. Už když jsme jely domů, tak se mnou přestala mluvit, resp. po mě stále házela oči s výrazem

"TO co vezeš v té přepravce u nás doufám nebude bydlet"

 "okamžitě TO vrať, nebo s tebou nebudu mluvit" 

"s TÍMHLE se kamarádit rozhodně nebudu".