Oddech v Komárnu

13. 07. 2023

Domů
Nahoru
Vánoční HTG 2019
Svendborg 2019
Vánoční HTG 2018
Vánoční HTG 2017
Duo Brno 2017
Zimní HTG 2016
Úspěšné Komárom
Letní Finsko
Před Babou, za Babou
Daleký Přerov
HTG hrátky
Tomáškův svátek
Veni, Vidi, Vici
Magická moc čísel
Konec června
Máj 2013
BIS Dětřichov
Crufts 2013
Rybníky popáté
8 zemí za 6 dní
Daleké Kuopio
Wieselburg
Crufts 2011
WDS Dánsko
Štěněčí handling
Lucinčina premiéra
Šampion 2009
Olomouc na ledě
Pedigree CUP
Podzimní Praha
Putování za tituly
Oddech v Komárnu
KV po dvou letech
Žár jižního slunce
Sobotní hatrick
Kerni v Hradci
Rakousko zdoláno !!
Z Boleslavi do Blavy
Švédi v Mariboru
Soutěže v Boleslavi
DuoCACIB Brno
Výprava na Slovensko
My čekali zimu
Amsterdam
Podzim v Nitře
Budapešť - kdo z koho
Evropský bludný kořen
Duodanube Bratislava
Budapest
Klubová výstava
Šampion šampionů
Ljubljana
Kerní jazýček
Kerni po výstavě
KV na KV
Psi volají SOOS
Uzdravený kerník
Zraněný kerník
Kladno
Magická trojka
Jak probíhá výstava
Oslava maturity

 

 

Komárno nebo Komárom ?    

(02.-04.10.2009)

Jako správní blázni jsme se nechali nalákat dvojvýstavou v Maďarském Komáromu . Pravda, na začátku jsme nad touto výstavou s Katkou váhaly, protože pro kerny byla výstava nejdříve v pátek a pak až v neděli. Nechtělo se nám platit "zbytečně" ubytování navíc a nevěděly jsme, co s volným dnem. Díky náhodě, které ve skutečnosti žádnými náhodami nejsou, jsem jela o nějaký ten týden dřív na výstavu do Esztergomu s Petrou a cestou jsme projížděly právě Komárom. Na jednom z billboardů byla reklama na termální lázně a tak jsme se s Katkou nakonec rozhodly, že pojedeme a ve volném dnu si udělám pohodičku v lázních .

A jak řekly, tak udělaly :

Původně jsme měly jet ve složení Petra, Katka a já, ale nakonec se všechno zamotalo a jel i Miloš. Takže jsme vzali dvě auta, já jela s Petrou a Katka s Milošem.

Vyrazili jsme v pátek v noci rovnou na výstavu, protože Komárom není zas tak daleko a ušetřili jsme peníze za ubytování.

Cesta byla v pohodě a na výstaviště jsme dojeli, jak jinak, za svítání .

Protože jsme byli asi tak sedmé a osmé auto, které do areálu vjelo a všechno se teprve začalo připravovat, tak jsme já a Miloš (reportéři této expedice) využili svítání k focení různých momentek a "zajímavých záběrů" .

Katka s Petrou zatím zůstaly v autech a musím uznat, že udělaly dobře, protože byla zima a foukal studený vítr.

Ráno nic nenasvědčovalo tomu, že den bude slunečný, vypadalo to na vítr a přeháňky.

Tak takhle vypadalo výstaviště. Rozléhalo se na obrovském nádvoří pevnosti Fort Monostor. Kruhy byly nekryté, stany byly pro vystavovatele a rozhodčí.

Ač to tak původně nevypadalo a měli jsme z toho strach, tak nádvoří bylo tak obrovské, že se tam pohodlně vešly všechny kruhy, stánky s občerstvením a psími potřebami a ještě zbyla spousta místa pro parkování. Nemusím asi zdůrazňovat, že ploch na venčení pejsků bylo všude kolem víc než dost a .... bylo to úžasné .

Jediné, co bych tak trošku vytkla byly toalety, které nebyly ani pevné, ani přenosné, bylo jich málo a byly umístěny v mobilních buňkách. Nicméně jejich úklid byl pečlivě zajištěn a fronty nebyly tak hrozné.

Pevnost byla velmi krásná, až jsem litovala, že byl všude zákaz vstupu a že nemáme dostatek času prozkoumat všechna zákoutí.

Nicméně, výstavy by se zde měly opakovat a tak doufám, že při nějaké další návštěvě najdeme víc času na průzkum .

Trochu mi to zde připomínalo Josefovskou pevnost u Terezína. Ale myslím si, že tahle je mnohem větší.

Jak čas postoupil, tak jsme si začali připravovat naše miláčky na výstavní klání a Miloš zatím odešel fotit památky minulosti.

Jak je vidět, tak exponáty byly umístněny venku, víceméně volně přístupné. Byly v dokonalém stavu a každý si mohl udělat obrázek o bojovém vybavení let nedávno minulých. A obávám se, že i současných.

Škoda jen, že popisky byly v maďarštině a tak si člověk moc nepočetl .

Pokud se vám zdá ta krásná vysoká a štíhlá postava povědomá, tak vězte, že to jsem já .

A je se mnou i Kenie a Kameika .

Dnešní výstava dopadla jak dopadla. Měli jsme německého pana rozhodčího - Walter Jungbluta.

Celkem dle očekávání se mu líbil jiný typ kernů, než je obvyklé vídat na výstavách u nás. A tak si známku "VD" odnesli nejen psi "at Impuls", ale bohužel i Fency. Nohatější Gas, Sam a Kamei skončili s výbornou. Nejlépe dopadl Gas a Sam, Kamei měla ve třídě německou fenu a tak získala "jen" resCAC. Gas i Sam ve svých třídách získali CAC a díky předem dohodnuté taktice předvádění Sama dostal větší šanci Gas a dnešního dne skončil pouť za titulem Interšampion . GRATULUJI  !!!!!

Po posuzování nebylo nač čekat dál a protože vyšlo sluníčko a den lákal k procházce, rozloučili jsme se s výstavištěm a jeli hledat naše ubytování.

Podle webu jsme si vybrali tentokrát chalupu se zahrádkou, aby pejsci měli pohodlíčko.

Jen těžko jsme si mohli vybrat lépe. I když ubytování bylo od výstaviště vzdáleno cca 40km, tak jsme opravdu nelitovali. Pan domácí nás přivítal výborným domácím vínem. K dispozici celou chalupu se zahradou jen pro sebe. Dokonce jsme mohli použít i venkovní sezení, ohniště, gril a nádhernou saunu, na kterou bohužel nakonec nedošlo.

Inu ... někdy příště

Poté co jsme vypustili celou smečku na zahradu, tak se na nás přišel podívat "Pepík" od sousedů. Mám pocit, že tolik psů pohromadě asi ještě neviděl .

Naší bandě se ale nelíbil a zahnala ho na ústup takovým stylem, že jsme ho tam po zbytek pobytu už neviděli .

lovící smečka (Kamei, Kenie a Sam)

rozjímající Fency

mladí milenci Bíba a Sam

jeden bez druhého ani klacek

Kamei horolezec

i kameny lákají

Odpolední procházka se psy, a opět se fotilo .

Tento strom s plody jsme zahlédli nejednou. Do dnešního dne ale nevím, o jaký strom se to vlastně jedná a co jsou ty plody zač.

Pokud někdo víte, budu ráda, když mi dáte vědět a dozvím se zase něco nového .

Je zvláštní, že jsme téměř u každého domečku viděli vinný sklípek, zcela určitě funkční a plný výborného vína.

Co jsme ale neviděli, byli vinice. Ani podle leteckých snímků se v blízkosti naší vesničky žádná vinice nevyskytuje. Kde tedy berou místní hrozny na výrobu vína je nám dodnes záhadou.

jeden z posledních letošních květů

 noční umělecké foto

Druhý den (v sobotu) jsme měli volno.

Volný den jsme se rozhodli věnovat částečně cestou za kulturou a částečně oddechu. Bylo to z toho důvodu, že nás bylo víc a najít společné trávení času, které by vyhovovalo všem je obtížnější.

Nicméně myslím, že kompromis, který jsme zvolili se nakonec líbil všem.

Dopoledne jsme si naplánovali výlet do Tatabánye za největším maďarským ptákem, kterého jsme do dnešního dne obdivovali jen z dálnice.

Turul je maďarský mytologický tvor a státní symbol. Podobá se dravému ptáku a různí autoři jeho vzezření přirovnávají k orlu, sokolu i jestřábu. Pověst říká, že před velmi velmi dlouhou dobou, když maďarské kmeny sídlily ještě daleko na východě, měla jejich princezna Emese sen, ve kterém se k ní do lože snesl ohromný dravec Turul a zmocnil se jí jako ženy. Ráno se Emese probudila a vyprávěla tento sen svému otci. O devět měsíců později se jí narodil syn, kterému dala jméno Álmos (z maď. álom - sen, álmos - chlapec pocházející ze snu). Bylo předpovězeno, že Álmos přivede svůj lid do nové vlasti, ale on sám ji prý nikdy nespatří. Jednoho dne Álmos uviděl na obloze svého otce Turula, letícího na západ. Zburcoval svůj lid a společně Turula následovali, až došli na úpatí Karpat, za kterými se rozkládala předpovězená nová vlast Maďarů. Na svazích Karpat Álmos umírá a vedení přebírá jeho syn Arpád, který své bojovníky i jejich ženy bezpečně převede na druhou stranu hor.
                                                                       (převzato z Wikipedie)

Protože se socha Turula nachází nad Tatabányou v kopci, je všude kolem něj krásný les vhodný na procházky.

A nebyli bychom to my, abychom se nepokoušeli o skupinové kerní foto .

shora a zprava :

Kamei a Kenie

Bíba a Fency

Sam a Gas

Na vrcholu kopce je umístněna rozhledna v podobě těžní věže. Jen při pohledu zespoda nahoru se mi podlamovala kolena a tak jsme losovali, kdo půjde nahoru a vyfotí ten krásný výhled.

Výstupu se nakonec ujala Petra a pokud jí na fotce najdete, tak máte opravdu dobré oči . (na menším obrázku Petra opravdu je)

A opět rodinné foto

Sam - Kamei - Kenie - Fency - Bíba - Gas

Z procházky bych vám ještě ráda ukázala kamenné monolity, které lemovaly cestu k jeskyni. Bohužel jeskyně nebyla z důvodu opravy přístupná a tak jsme jí nemohli navštívit.

Monolity byly seřazeny podle stáří (jak jsem si všimla), zbytek o nich bohužel nevím, protože maďarsky opravdu neumím

A procházku jsme opět museli zakončit focením, tentokrát (poprvé) jsme zkusili využít časové spouště .

Kdyby nás někdo pozoroval, tak zemře smíchy .... Katka s Petrou seděly a držely psy, já s Milošem jsme běhali od stolu, na kterém byly umístěny foťáky k místu focení . Stihnout stisknout spoušť, nehnout u toho foťákem, přeběhnout, sednout si a vzít si k sobě holky a ještě se tvářit inteligentně, za méně než 10 vteřin je skutečně téměř nadlidský výkon

napojení "dravé zvěře"

z takhle malé mističky museli pít, ale ještě že jsme jí měli

Odpoledne patřilo oddechu .

Po zabezpečení čtyřnohé části naší výpravy v chalupě a po rychlém obědu jsme se rozjeli do termálních lázní v Komárnu.

Za neuvěřitelnou cenu cca 100 Kč !!! jsme měli vstupenku na celý den a to jak do běžného plavacího bazénu, tak do termálních bazénů s teplotou od 28 - 36 oC. Bylo to velmi velmi příjemné.

Čas se převaloval líně jako voda v bazénu a my si vychutnávali sladké chvíle nic nedělání .

Když jsme se důkladně vymáčeli, vyčistili si hlavy a načerpali nové síly a energii, rozhodli jsme se pro návštěvu nedaleké restaurace .

Jídlo bylo krásně připravené a chutné. Bohužel nás nikoho nenapadlo, že v jídelním lístku bude mezi polévkami zařazena i ovocná polévka  a tak jsme "obst supe" přeložili jako "zeleninová polévka".

Petra jí sice snědla bez hnutí oka, ale já se za to dodnes stydím (učila jsem se totiž německy).

tak tyhle dopravní značky jsme nepochopili .....

jejich význam je nám samozřejmě znám, ale ... vidíte ten rozdíl ?

Druhý výstavní den, a třetí den celkem, byl opět ve znamení svítání a tentokrát i jasné oblohy.

Úsvitu a ranního venčení jsem využila k posledním fotkám do památníčku .

Tento stroj (nebo přístroj) je genialita sama a nikde jinde jsem nic podobného neviděla. Hodíte do něj 2x 100 HUF a 1x 5 HUF. Oněch 20 forintů (na naše asi 20 Kč) je cena za minci, kterou si sami vyrazíte právě z onoho 5ti forintu .

A závěr dobrý, všechno dobré. I když moje holky skončily obě na druhém místě a putování za šampionem Maďarska pro ně neskončilo, tak celý výlet byl velmi příjemný, milý, v duchu pohody a odpočinku.

Zcela určitě k tomu velkou měrou přispělo i počasí, protože za slunečného dne vypadá všechno růžověji, než za blátivého a deštivého počasí .

Takže pár podzimních fotek, ještě z výstavních prostor :

Pak už jsme jen sbalili všechny věci, naložili auta a psy a vyrazili k domovu. Nešlo ovšem odolat prosebnému pohledu Kamei, nezastavit na břehu Dunaje a nedopřát celé smečce závěrečnou koupel